Historické ovlivnění lesů na dnešním území České republiky sahá do minulosti před první dochované písemné záznamy. K prvnímu rozsáhlejšímu odlesnění došlo pravděpodobně v 8.-9. století na jižní a střední Moravě, v době vrcholného rozmachu Velkomoravské říše. Stejně tak s postupným osídlováním Čech, zejména České kotliny v okolí dolních toků Labe a Vltavy, docházelo k plošně rozsáhlejším odlesněním. V období nastupujícího středověku byly postupně osídlovány i oblasti pahorkatin a vrchovin. Stále větší potřeba palivového dříví a nové požadavky na dříví jako materiál pro stavby a rozvíjející se těžbu nerostných surovin, vedl v některých více osídlených oblastech, zejména středních Čech, k silné devastaci lesů a dalšímu odlesňování.
Historicky nejvýznamnější český panovník – císař Karel IV. – reagoval na vzniklou situaci sepsáním první české písemné zprávy o potřebě chránit lesy pro jejich budoucí užitek. V roce 1355 byl vydán obecně platný zákoník pro země koruny České, tzv. Maiestas Carolina, ve kterém byl již tehdy zmíněn význam lesů (rozuměj královských lesů) pro společnost: „Krásný soubor našich lesů, vzbuzující obdiv cizinců, chceme netoliko promrhati, ale zamýšlíme jej uchrániti od veškerého kácení. Chtějíce, aby lesy zůstaly nedotknuté a věčné, rozkazujeme, aby žádný z našich hajných nebo lovčích ani žádná jiná osoba nesměl je káceti, vyvážeti nějaké dříví z našich lesů, zcizovati je nebo prodávati, leč pouze dřevo suché a to, které padne silou větrů…..Kdo by jednal opačně, tomu hrozí trest utětí pravé ruky.“
V období 12.-14. století byla postupně kolonizována centrální oblast dnešní ČR – Českomoravská vrchovina a oblasti podhůří hraničních pohoří, která po obvodu obepínají téměř celé dnešní území státu. Původní pralesy byly živelně káceny a na jejich místě vyrůstal sekundární les, který si však stále uchovával parametry původních lesů – dřevinnou skladbu, prostorovou a věkovou diferenciaci. Od 15. století je v těchto oblastech zaznamenán rozvoj železářství a následně i sklářství, takže již v 17. století bylo dnešní území ČR, s výjimkou vyšších horských poloh (cca nad 1000-1100 m n.m.) souvisle osídleno.
Východní část území – tzv. moravské Karpaty při dnešní hranici se Slovenskou republikou - prošly ve 13.-15 století obdobím tzv. valašské kolonizace. Řada vrcholových partií a mírných svahů v těchto pohořích byla odlesněna a po následující staletí využívána jako pastviny. Dobytek se tak dostával i do okolních lesů a působil v nich dlouhodobě velké škody.
Neustále narůstající spotřeba dřeva v období 17.-18. století, nyní zejména pro účely prvotního průmyslu, vedla k prvním snahám zavést systémové lesní hospodářství, zpracovat přehled o stavu lesů a cílevědomě řídit jejich využívání. 18. století je proto možno označit za století systematického zavádění intenzivního smrkového hospodářství v českých zemích, kterému se ve středních polohách vrchovin (cca od 500 m n.m. výše) a v horských oblastech zpočátku dobře dařilo. První generace smrkových porostů po prvotních pralesích nebo druhotných přírodě blízkých porostech dosahovala velmi dobrých přírůstů a dosud nedocházelo ke kalamitám, se kterými je pozdější pěstování smrkových monokultur spjato až do současnosti. Zejména v 17. a první polovině 18. století bylo vydáno několik lesních řádů, platných vždy pro příslušné panství, které rozličnou měrou regulovaly využití lesů dotyčných šlechticů (např. instrukce Černínská – 1654; Frýdlantská – 1674; lesní řád knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu – 1710; Harrachovská instrukce – 1722 atd.) (Konšel 1934).
V polovině 18. století však nastává zásadní zvrat, protože císařovna Marie Terezie podepisuje „Císařský královský patent lesů a dříví, ustanovení v království Českém se týkající, daný na hradě Pražském dne 5. dubna 1754“ a následně souhlasné patenty pro země ostatní (1756 pro Slezsko) (Konšel 1934, Nožička 1957). V patentu se např. zakazuje veškerá pastva v mladých kulturách, stejně jako hrabání mechu v jehličnatých lesích, odkrývající kořeny stromů atd. Dále byla ustanovena např. povinnost zajistit nový lesní porost po provedené těžbě, evidovat a zaměřit všechny lesy a pro zlepšení stavu a zvýšení produkce vyrabovaných lesů bylo doporučováno systematické a intenzivní smrkové hospodářství.
